Cherry

Poslední červnový den jsme s Cherrulí vyrazily na dvojzkoušky, tak trochu jsem doufala ve složení  třetí postupovky, bohužel to nevyšlo, ale nám to vůbec nevadí. Počasí bylo velmi nerozhodné, podle předpovědi měly být třicítky, ale ráno byla zima a na první běh nám pršelo, naopak na druhý pražilo sluníčko…

První zkouška MA1

Jednoduchoučký parkur, v podstatě běhání ze strany na stranu, možná jediné trošku těžší místo byla skočka před slalomem na které jsme provedly nepochopitelný dis, chtěla jsem jít  „okolo“, protože mi to přišlo jistější, sice by byl těžší náběh do slalomu, ale nějak jsem tomu víc věřila než křížení na dálku (tady by se hodilo esíčko, jenže já si v něm moc nevěřím), Cherrule běžela, běžela rovně, nechápu, proč tam udělala „out“, možná jsem jí špatně ukázala, možná jsem byla moc pomalá, nevím. Každopádně tento běh se mi líbil tak na 50%, některé pasáže byly fantastické, jiné o něco méně, chudák Cherriska z toho musela být zmatená páč jsem na ní moc nemluvila a když už jsem mluvila, tak jsem říkala spíš „tady“, než nějaké něco říkající povely.  Takže Cherríska byla super, moje vedení pokulhávalo. Měla pomalou kladinu, ale za to může déšť, protože bylo vidět, jak jde opatrně, aby náhodou nespadla. Krásné zóny!

Druhá zkouška MA1

Tento běh byl mnohem, mnohem těžší než ten předchozí. Cherrule shodila druhou skočku, ale byla to má blbost, hlavně, že si při prohlídce přesně říkám jak si musím stoupnout, aby to nespadlo a v závěru si stoupnu špatně. DIS na zóně na kladině, zastavila jí, já křížila za zónou, trochu jsem zaváhala, pohla rukou, Cherrul odťapkala a zase naťapkala zpět. Pak už následovalo jen mé „zoufalé“ nééé, asi to byla moje chyba, hodně, opravdu hodně jsem tam zaváhala jak si mám stoupnout, na druhou stranu, ona na té zóně má zůstat, kdybych dělala třeba kotrmelce… Dále odmítačka v tunelu – málo jsem si nadešla a pak až do konce fantastické.

Video všech běhů

Za natáčení děkujeme Terce

V Klánovicích to mají fajn, krásné prostředí, na cvičáku je stín (a šišky), měli výborné grilované maso, ale jednu věc bych přecijen vytkla – hodinová pauza mezi běhy mi přišla opravdu zbytečná…  Myslím, že to nazývali pauzou na oběd, ale bylo 10:00, takže na oběd trošku brzy… Ale co se dá dělat, i přesto bych se na BAFAĎÁCKÉ závody klidně vrátila. Doprovázela nás Terka s Andy (bohužel je Andynka rozhodnutá, že zastavovat na zónách je zbytečné, že je mnohem lepší odrazit se a skočit) a Kája s Roxinkou. S malými bordeřími slečnami jsme si sobotní dopoledne náramně užili.