Jak jsme hlídali Daisulína
… aneb jak jsem opět zjistila, že jsem šťastná, že mám Cherriska!
2. – 9. 3. 2012
Tak po půl roce nám s Cherrulínkou svěřili Daisku do péče, protože jeli lyžovat. Teď už, ale nechám mluvit Cherriska!
Všechno to začalo už v pátek 1.3. přijel Martin a to zvíře se počůralo radostí. To já nedělám! Celý den byl nějaký divný, panička si večer oblékala nějaké divné, velké šaty a já měla zakázáno se o ní ometat, nebo na ní skákat… Vůbec nechápu proč, když jsem tak čistotná! Pak jela pryč a já byla celý večer doma s Daisinkou sama, vzhledem k tomu, že jsem velmi ukázněný pejsek, chtěla jsem jí vyklízení koše zakázat, ale to prostě nešlo, tak jsem to po ní alespoň uklízela (ve skutečnosti přenášela jinam)
V sobotu většina mojí tradiční domácí smečky odjela pryč, prý lyžovat (Co to je?), doma zůstali jen panička, Daisulín, Martin a já. Tedy řeknu Vám, to odjíždění jim trvalo příšerně dlouho. Když odjeli, tak jsem já se zbytkem smečky šla na procházku, šel s námi ještě někdo, někdo koho neznám, ale to mi vcelku nevadilo, protože koule mi házeli, tak to nemohli být špatní lidé. Daisulín ze začátku procházku bojkotoval, asi se těch neznámých bál a byl naštvaný, že jsou na JEHO procházce. Ale pak se s tím nějak smířil. Během soboty se Daiska ještě několikrát počůrala, protože je opravdu šťastná, když vidí Martina. No to já jsem taky šťastná, ale přeci se kvůli tomu nebudu počůrávat! Nejsem čuník!
V neděli byla panička nějaká nemocná, takže jsme měli jen jednu procházku, ale to nám nevadilo. Večer šla panička i Martin někam pryč a když se vrátili, ten Dais se počůral asi 4x za sebou… On o tom ani neví, nechápu ho!
V pondělí Martin odjel a my šly na procházku a odpoledne jsme jely na trénink agility, to byl snad jediný den, kdy Daisulka nic nevyvedla, tedy možná se ještě ráno před Martinem počůrala, už si to ani nepamatuji.
V úterý jsme šly dopoledne na procházku sami a odpoledne s Beou. Panička fotila, tak se nám moc nevěnovala, takže jsme obě musely moc štěkat. A to Vám ještě povím, Dajsula mi v pondělí večer ukradla žužlací chrupavku, takže snědla dvě a měla průjem. Představte si psa s takovou sukní chlupů jako má Dais, když má průjem. Musela se vykoupat, dobře jí tak! Ta chrupavka byla moje! I když panička asi nadšená moc nebyla…
Ve středu na dopolední procházce Daiska brutálně zabila myš a ještě k tomu moc neposlouchá. Když panička řekne „tady“ tak přeci máme přestat cokoliv dělat a běžet k ní, nebo alespoň já to tak dělám. Odpoledne jsme zase byly venku s Beou. Taky nechápu proč je Dais taková ošklivá na to roztomilé štěňátko, vždyť jí žádné mňamky určitě sebrat nechce.
Ve čtvrtek ráno Daisulín vlezl do MOJÍ postele a začal MOJÍ paničce šlapat po hlavě, to je tedy úroveň! Když jí takhle ošklivě vzbudil, tak jsme byly zase dopoledne venku sami a odpoledne s Beou, pak šla panička nakupovat a představte si co Daisulka udělala, špinavá vlezla k zadnímu oknu Matize! To se přeci nedělá!
V pátek dopoledne jsme byly na mlhavé procházce a odpoledne na tréninku. Daisulín se nějakým záhadným způsobem dostal z klece, pak ho panička zavřela do MOJÍ boudičky, kterou okamžitě zničil, tak ho zavřela do jiné klece, ze které už se zaručeně dostat nemohl. Ale alespoň úplně rozerval přikrývací prostěradlo, jinak jsme prý na tréninku byly obě moc šikovné. Večer přijel Martin, takže Dais měla zase počůrávací maraton.
A sobotou naše vypravování končí, panička nás vzala na coursing, to se mi moc líbilo! A Dajsulka dělá pokroky, ani jednou se v sobotu před Martinem nepočůrala. Večer přijel zbytek smečky.
Panička říkala, že má Dajsulku moc ráda, ale někdy jí prý hrozně vytáčí. A taky říkala, že je šťastná, že má mě, ale to je přeci jasné, vždyť já jsem nejlepší, nejskvělejší a nejúžasnější!