Jak jsme hlídali Dajsulína podruhé
Co se u nás dělo v květnu?
Jak jsem musela přežít týden nonstop s Dajsou a podobné patálie…
No konečně mě zase panička pustila k tomu počítači něco napsat, fakt už mě štvala s tím, že buď okupovala MOJÍ postel nebo byla na počítači nebo stále něco povídala, nějaké divné věci, vůbec jsem jim nerozuměla… Tak teď už s tím snad skončila a mě nechá vyprávět…
Celý květen byl ve znamení agilit, dlouhých procházek a neustálé přítomnosti mojí paničky. Jó, to bylo fajn. Občas (skoro pořád) se tedy něco učila, nebo co to dělala, nechápu to… Proč to dělala? Nicméně, i tak jsme si dny společně užívaly. Až 18.5. se náš „americký sen“ pokazil. Představte si, co mi provedli. Nastěhovali do mého klidu rušivý element – Dajsku!!!
Sobota 18.5. Panička se večer vrátila z Prahy. Pche, normálně mě nechala doma a to mě velice pohoršilo, však já jí to dostatečně vyčetla. Po příjezdu jsme se šly projít – já, Dajs i panička. A nedovedete si představit, co mi večer provedli, nastěhovali Dajse do mého pokoje, mého pelechu a mojí postele. Nejprve jsem se dívala velice nevěřícně a doufala, že to nemyslí vážně – mysleli… Tak jsem se s tím hold smířila.
Neděle 11.5. Ráno se vstalo, byla procházka, také jsem Dajsce vyprázdnila misku, ostatně jako každý den. To víte, mám stále hlad… A odpoledne se jelo na Dobrou na agility, panička si asi chtěla užít běhání s uřvanou šeltií, jako bych jí nestačila já. Ale prý jsme byly skvělé…
Pondělí 12.5. Ráno bylo tradiční (i po všechny následující dny) a odpoledne jsme šly na agility k Pavle. Všichni o nás říkaly jak jsme dokonalé, ještě aby ne, protože jsme (hlavně já).
Úterý 13.5. Od tohoto dne Dajsul začal každé ráno strašně zlobit, každý den v pravidelná čas (6:15) vyskočil do postele a provedl svůj drastický budíček, asi aby panička nezapomněla, že se musí pořád učit, ale tedy takovýhle přístup, dle mého názoru, moc něžný není. Vyskočit mojí paničce na hlavu celou jí pošlapat a olízat, to se prostě nedělá.
Středa 15.5. Odpoledne bylo ve znamení agi, tentokrát opět na Dobré a díky Terce Zdražilové máme i dokonalé fotky. Večer jsem se musela Dajsulce posmívat, musela se šampónovat, nýbrž je to prasátko a měla zadeček špinavý od bobku (pozn. red. Já na to mám asi patent, pokaždé když chlupatce hlídám, tak se mu toto stane)
Překrásné fotky od Terky Zdražilové (zdrazilovafoto.cz)
Ne vůbec ta šeltie není uřvaná.
Elegance v každé situaci (abyste věděli, bylo tam křížení a paničce vůbec nešlo)
Dajsulka už taky umí slalom 
Čtvrtek 16.5. Tento den se snad ani nic zajímavého nedělo až na to, že už já mam Dajsky plné zuby a ona mě taky. Stále se oždibujeme, válíme po sobě a já jí na procházkách dostatečně mučím.
Pátek 17.5. Rozhodla jsem se udělat paničce velkou radost, na procházce jsem se vyválela v bobku, takže měla možnost si odpočinout od učení, když mě mohla koupat (2x abych nesmrděla). Odpoledne jsme zase vyrazily na agility, prý jsme fakt bombastické
Sobota 18.5. Máma a Míša se vrátily ze ŠVP, už se konečně vše vrátí do starých kolejí a můj a paniččin klid bude obnoven
22.5. mi panička říkala, že už bude mít od učení pokoj, a že budeme jezdit na výlety a závody… Už se těším!
A prý budeme o prázdninách hlídat Daisku ještě jednou, no to mi snad ani radši neříkejte…