OI Sněžka IV. ročník : Cherry

OI Sněžka IV. ročník

Termín: 30.11. – 1.12.2012
Místo: Sněžka
Doprava: Auto
Naťapáno: tak 20 km, já to nepočítala… Všude byl sníh, tak jsem si to musela užít.

Ha! No konečně mě zase někam pořádně vzali. Už bylo na čase. Dlouho už jsem na velikém výletě nebyla a pak ještě ta operace… No nuda, nuda, nuda! Ale tohle, to bylo. Věřte nebo ne, bylo tam moc sněhu a já mám sníh tuze ráda. Ale možná bychom mohli začít od začátku.

V pátek panička přišla ze školy a vzala mě a Daisulína ven, na té procházce se něčeho strašně lekla a letěla se mnou k veterináři. Vůbec nechápu proč, mně přece nic nebylo, ne? No já veterináře fakt nerada, takže se mi to vůbec nelíbilo… Dokonce na mě sahal, to si nemůžu nechat líbit (pozn. Dostal ťafku a to se zase nelíbilo paničce ani veterináři) Nakonec nám dal nějaké prášky a řekl paničce, aby mi uvařila maso s rýží. Výlet mi dovolil… No ještě aby ne, to by mě fakt naštvalo…

V půl páté jsme jako téměř každý týden jely s paničkou do Prahy. A tam byl Martin a ten mě mazlil, takže fajn. Pak jsme jeli autem, někam moc daleko a já musela sedět ve předu u paničky, místo toho aby mi nechali zadní sedadla. Tam jel někdo, koho jsem neznala, ale to mi nevadilo, za předpokladu, že na mě nesahal.

V noci jsme dojeli na místo… Byl všude sníh! Pak jsme šli do nějaké chaty a tam bylo moc lidí. Tentokrát byla panička rozumnější a nechala mě radši spinkat v pokoji, což bylo lepší než se celý večer bát lidí. Ještě by na mě chtěli sahat.

Druhý den ráno jsme vstali a svítilo sluníčko, panička a Martin mě šli vyvenčit a pak zase zavřeli v pokoji, tak jsem zase spinkala. Pak se všichni oblékli a šlo se nahoru. Prý je to naše nejvyšší hora, ale to mě vcelku nezajímá, hlavně že tam se mnou byli moji lidé a SNÍH.

Miluji sníh! Ale ty zmrazky mě pěkně štvaly, kdo si to má pořád vykousávat, i když mi to moji lidé rozmrazovali tak se to furt vracelo (pozn. Teď už mi panička ty dlouhé chlupy ostříhala a maže mi to vazelínou… Nesnáším vazelínu na pacinkách!!!) Byl to fajn výlet, bylo tam moc klacků a sněhových koulí a panička pro mě měla masíčko, které mi Martin ujídal (pozn. Já se ráda podělím, s člověkem ano, se psem nikdy!)

Když jsme slezli z toho kopce tak jsme zase jeli tu dlouhou cestu do Prahy. Všichni člověčí účastníci vypadali nějak zničeně. Já bych si to tedy vyběhla klidně znovu. Já jsem totiž nezničitelná!

Ještě vám něco povím, pak se mnou byla celý týden panička doma, páč byla nemocná. Ona tvrdí, že je to ze školy, že tam mají zimu, ale já si myslím, že mě chtěla celé dny mazlit, tak proto byla doma.

Taky si myslím, že za rok půjdeme na OI Sněžku znovu Haf! Už musím končit, potřebuji si hrát…