Vánoce a kousek ledna

 Nějaké ty řečičky o mých Vánocích a taky něčem v lednu.

 

 

 

 

 

Tak si myslím, že už jsem dlouho nic nenapsala. Nejdřív se musím krapet vrátit v čase do půlky prosince, kdy jsme se s paničkou vrátily do Kladna, prý se měly slavit Vánoce. No tak jsme tedy slavily, musím říct, že to bylo fajn, agi, procházek i jídla byl dostatek. Pořád mě někdo něčím vykrmoval, tu maso, tu pamlsky, tu sušené ňaminy, sem tam i krádež Daisinky večeře. To víte miluji jídlo.

Já a sušené ucho

Dajsulín a sušené ucho

Jíst ucho je složité, musíme na sebe s Dejzou permanentně vrčet, aby jsme si daly najevo co je naše a taky musím říct, že Dais to jedl hrozně pomalu.

Pak bylo něco jako Štedrý den a Štědrý večer, tomu sice vůbec nerozumím, ale měly jsem s Dais maso a tak takže asi dobrý. Pak se šlo ke stromu v obýváku (co dělá, strom v obýváku?) a tam byly věci, to mě nezajímalo, tak jsem šla pryč, ale Dais byl jako šílený, myslel, že je všechno jeho a chtěl vše rozbalovat okousáváním rohů – trdlo.

Po několika dnech jsme jely do Liberce. Moc sněhu tam nebylo, vlastně vůbec žádný, tak jsme ho šli hledat do Bedřichova, ale tam taky moc nebyl. Za to byl v Liberci bižon slon, kachna tchoř a kot čílenec, tedy stále se jej bojím, ale je to lepší a lepší…

No a pak jsme se zase vrátili do Prahy, Google si dokonce myslel, že sněžilo (ale to se spletl, nesněžilo, jen byla jinovatka…) A taky jsem si našla nový luxusní pelíšek ve vaně… Vlastně, to bych Vám mohla ukázat – má oblíbená místa ke spaní (krom pelíšku, gauče a postele…)

Ve vaně zcela dobrovolně

V chlívku

V bišoním pelíšku

To víte, já jsem moc skromný pejsek, čím víc se mohu někam napresovat tím jsem spokojenější :-)